Život s tibetským španělem

     Že Tibetský španěl vlastně ani španělem v pravém psím slova smyslu není, je zřejmé na první pohled. Na ten druhý, už se zamýšlíte nad tím, čím vlastně tento tělem nevelký, ale duchem nadprůměrný psíček je. Při pohledu do hlubokých a nádherných očí je jasné, že jste se právě v tento okamžik dostali někam, kde byste nejraději zůstali dlouhou a nekonečnou dobu, a přemýšlíte nad tím, co se v té malé krásné psí hlavičce děje, nad čím přemýšlí, co se stane v příštím okamžiku, a co pro vás tento jeden jediný pohled a výjimečný okamžik znamená.

     Ve chvíli, kdy jsem objevila toto úžasné plemeno, a věřte, že to bylo čistě náhodné setkání jednoho jarního dne před pár lety, kdy mne po letech navždy opustil můj skvělý psí kamarád a parťák, na kterého nikdy nezapomenu, jsem se dostala někam, kde se, zase po čase, cítím velmi dobře, prožívám každý okamžik svého života, který se dávno přehoupl do svého druhého dějství, a prožívám ho doslova naplno. Protože náš shih-tzu jménem Beník, byl pro celou rodinu naprosto výjimečný a nenahraditelný pejsek, nebylo jednoduché rozhodnutí a přesvědčení, že by si rodinka pořídila ještě někdy jiného pejska. Ve chvíli, kdy jsem přesvědčila zbytek rodiny, že „tibeťák“ je přesně to, co nám chybí, a napříště ho určitě musíme mít jako dalšího člena rodiny, se změnilo v celkem poklidném životě naší rodiny téměř vše. Do té doby vcelku uzavřená rodina bez nevelkého množství aktivit i přátel, začala „vyrážet do světa“. Do světa pejskařů, do světa vystavování a prezentací pejsků, které brzy přesáhly hranice naší republiky. Získali jsme nové známé, nové přátele, lidi, kteří mají své tibeťáčky stejně rádi, jako my, a také jim věnují mnoho času i energie. Již po necelém roce po pořízení naší první fenečky, černé krásky se všemi nej, která k tomuto úžasnému plemeni neodmyslitelně patří, bylo doma jasno. Musíme naší fence pořídit kamarádku, vždyť jsme celý den v práci, a naší holčičce by bylo doma samotné smutno. Od rozhodnutí byl jen krůček k realizaci, takže po nějakém čase už jsme měli fenky dvě. Radosti se zdvojnásobily, zvláště když jsme pozorovali, jak si spolu holky rozumějí a vzájemně se respektují. Žádný problém nikdy v této naší malé smečce nebyl, tak jsme se po krátkém zvažování rozhodli, ještě do třetice, pro další fenečku, kterou jsme si nadělili přímo pod vánoční stromeček. Protože celá rodina byla v názoru jednotná, jinak by to snad ani nebylo možné, byl to nejkrásnější společný dárek, který předčil všechna naše očekávání.

     Tibetský španěl je pejsek tak akorát. Není přemrštěně droboučký, a tím pádem náchylný a neduživý, jako některá malá psí plemena, přesto jeho rozměry dovolují podnikat s těmito pejsky téměř vše, co si majitel přeje. Lze realizovat poměrně slušně dlouhé procházky, které při určitém tréninku, toto plemeno bez problémů zvládne, a to, jak v zimě, tak v létě. Lze i poměrně dobře a pohodlně cestovat autem téměř kamkoli, pokud jsou tibeťáčci od malinka zvyklí na takové cesty. Naše holky se kupříkladu do auta hrnou, jen vyjede z garáže, a cestování je vyloženě baví. Stejně tak je baví lumpačit na zahradě, nebo v domě, jsou živé, ale přesto neničí bytové zařízení, jsou to zkrátka pejsci, které si lze za parťáky nás lidí, jenom přát. Zřejmě tvrdý život jejich předků z tibetské domoviny je předurčil ke zdraví a celkové pohodě, veterináře naštěstí zatím známe jen v důsledku povinných očkování a naprosto nepodstatných návštěv, při kterých se většinou jdeme pouze informovat o některých záležitostech, které nás zajímají, než, abychom veterináře vyhledávali kvůli nějakým zásadním zdravotním problémům. Ve srovnání s naším prvním pejskem a jeho nemocemi, které ho provázely takřka po celý jeho psí život, zkrátka pohoda, která snad vydrží hodně, hodně dlouho.

     Jsem přesvědčená, že tento pejsek má v sobě něco tajemného. V každém okamžiku, kdy své psí holky pozoruji, se přistihuji při myšlence, že mne nepřestává zajímat, co si asi myslí ony, jak uvažují, co se chystají právě udělat, jak jsou spokojené, a že si v každém okamžiku uvědomuji, jak by můj život bez nich byl chudší, smutnější a ne naplno prožitý. Přestože jsem toto úžasné plemeno objevila až na prahu padesátky, jsem za to neskonale ráda, a věřím, že mne bude ještě dlouho obohacovat a naplňovat. Nezbývá, že si přát, abychom s manželem byli zdravotně na tom ještě alespoň pár let, tak, jak jsme nyní, abychom se mohli našim psím kamarádkám dlouho a naplno věnovat, a abychom si užívali společných chvil, nejen v klidu domova, ale i při různých psích akcích a aktivitách, které nás zatím velmi baví, a jsme velmi vděčni, že se jich můžeme zúčastňovat.